Jak pěstovat orchideje

24. února 2013 v 10:11 | valin |  Moje orchideje



Řeč bude pouze o druhu Phalaenopsis, nebo-li můrovec a návod pro pěstování je povídání o tom, jak to dělám já a poznatky z mojí 3leté praxe. Když jsem si koupila první phalu, zhltala jsem na netu všechny dostupné informace a přizpůsobila si je pro sebe podle vlastního uvážení.

1) Nákup Phalaenopsisu
Při koupi dáváme pozor na střed květiny, takzvané srdíčko. Je důležité, aby z něj znatelně vyrůstal nějaký lístek, aby srdíčko nebylo vyhnilé. Taková květina je odsouzena k zániku.
Stejně tak přímo ze středu srdíčka nesmí vyrůstat květní stvol. Kvete-li takto květina, nikdy jí nekupujte, jelikož tohle je její opravdu poslední květenství. Stvoly správně vyrážejí z boku, mezi listy. Srdíčko zasluhuje pozornost po celý život květiny. Při nevhodných podmínkách, tzn. při nižší teplotě a zbytkové vodě ze zálivky hrozí nebezpečí vyhnití srdíčka. Je sice možné, že v zájmu zachování rodu vytvoří malou odnož s novou mladou květinkou, ale to trvá velmi dlouho a ne každý na to má trpělivost.
Zároveň věnujeme velikou pozornost tomu, abychom si domů nepřinesli nějakého nevítaného agresora, jako jsou červci a jiná havěť, které bývá problém se zbavit a také sledujeme, aby květina vypadala zdravě, měla nepokroucené a neflekaté listy a tak podobně. Já si svoje všechny orchije nakupovala v normálních obchodních řetězcích, nemám zkušenost s koupí v květinářstvích, ale moje nákupy byly nestandardní, jelikož
plnohodnotně kvetoucích jsem si koupila opravdu málo, orchideje se pro mě staly jakousi výzvou a já si kupovala většinou chudinky, které byly již částečně a nebo úplně odkvetlé za celkem směšnou cenu 40 až 65 korun a nutím je znovu vykvést. Dlužno říct, že mnoho si jich dalo opravdu říct, ale taky jich mám ještě pár v hluboké rekonvalescenci. Samozřejmě přesazení takovýchto chudinek je nutností.

2) Umístění
Já svoje phaly pěstuji na parapetu na oknech, která jsou situovaná na sever a na jih.
Odborné články doporučují východ, západ a zastíněný jih. Moje kytky kvetou i na severu, ale uznávám, že lépe prospívají ty na jihu. Na jižním okně musím přes léto zastiňovat, protože hrozí veliké nebezpečí popálení od slunce. Když jsem jich ještě neměla tolik, stačila normální žaluzie. Nyní žaluzii nemohu stahovat, jelikož na lince mám několik miniorchidejí ve skleněných koulích a zastíněním žaluzií bych je připravila o světlo. Vyřešila jsem to tedy ušitím jakési záclonky z netkané bílé textilie, kterou jsem na okno nařasila pomocí vitrážek pouze do výše květin, tak že světla je dost a je hezky rozptýlené a malinkým orchidejí Kalimero to snad taky stačí.

3) Pěstování
Phaly je nutno pěstovat v průhledných květináčích a tudíž i v průhledných obalech. Světlo přijímají i kořeny a je to pro jejich růst důležité. Já tohle vyřešila ne zrovna esteticky dokonale, ale myslím, že dost prakticky. Používám průhledné kyblíčky od různých potravin. Na dno kyblíčku nasypu vrstvu keramzitu, což je podle mě důležité, (phaly nesnáší, aby stály ve vodě, jelikož jim potom velice snadno uhnívají kořeny a umírají) a teprve potom tak postavím květinu v průhledném květináči. Tohle keramzitové opatření zajistí, že přebytečná voda vyteče tak, že kytka nikdy nestojí trvale ve vodě. V odchodě se dají pořídit opravdu nádherné průhledné obaly, ale při množství mých kytek by to stálo majlant a tak si raději zase koupím nějakou tu kytku.


4) Zálivka
Já jsem šílenec, co tahá pro svoje kytky dešťovou vodu z chaty přímo po hektolitrech.
Kytky zalévám tak, že zhruba 1x za 14 dní je celé ponořím do nádoby s dešťovou vodu, aby se řádně promočily a lehce nechám vykapat. Kdo nemá dešťovku nezoufejte. Odborníci tvrdí, že stačí normální vodovodní voda, ovšem pokud možno měkká (částečně lze docílit převařením) a hlavně odstátá a v pokojové teplotě. Já znám dokonce případ, kdy otec mé kamarádky je zalévá sezhora normální vodou z kohoutku tak, jak ji natočí a hrstne to na ně vrchem. Nechápu, jak je to možné, ale kvetou mu jako pominuté. Platí pravidlo, čím větší teplota a větší světlo, tím větší spotřeba vody. Tohle je opravdu věc citu. Já svoje kytky pravidelně rosím velice poddimenzovaným roztokem hnojiva. Do postřikovače naředím tak 4x slabší roztok hnojiva a rosím je, když mi napadne. To znamená, že každé rosení je i lehké hnojení. Jinak do zálivky je nehnojím, někde jsem četla, že při hnojení do zálivky se jim zasolují kořeny. Občas, když se mi zdají suché a nechce se mi je zrovna máčet, přece jenom při tom množství co mám na to musí být čas a chuť, na ně šplouchnu trochu dešťovky horem, ale opravdu jen tolik, aby se nestalo, že by stály ve vodě, nýbrž aby vyteklivší voda zůstala jen ve vrstvičce keramzitu. Tak se jim zajišťuje i relativně větší vlhkost. Zase dávám pozor na srdíčko, aby v něm nezůstala voda. To řeším tak, že růžkem papírové utěrky vodu odstraním. Phaly všeobecně snášejí snáze sucho, než přemokření.

5) Přesazování
Přesazování jsem si vyzkoušela mnohokrát na výše zmíněných výprodejových chuděrkách, tak, že jak to dělám já. Opatrně vyklepu z kořenů všechen substrát a špatné kořeny ostříhám. Poté je omyju vodou a takto holou phalu nechám jen tak volně dva dny, aby ustříhané kořínky zatáhly a nehrozilo hnití. Zasazuji do substrátu, způsobem jakéhosi zašroubován do květináče a následného zasypání substrátem, který se dá koupit. Nepřitlačování je důležité, substrát setřásám, abych nepoškodila kořeny. Poté až tak za 3až 5 dní začínám se zálivkou. Čerstvě přesazené kytky se nehnojí.
Substrát je z borovicové kůry, někdy s příměsí kokosových chipsů a podobně. Já ho ještě pro jistotu nechám v mikrovlnce přepařit, protože mám ošklivé zkušenosti s červci a přepařením zajistím, že tam nevsadím i násadu nevítaných breberek. Vlastní substráty jsem ještě nemíchala, z mé praxe jsou koupené substráty celkem vyhovující, ale tady bych řekla, jelikož je substrát dost hrubý, vyhovuje spíše květinám původem z větších květníků. Co jsem si stačila všimnout, prodávají se asi tak 4 velikosti květin ve 4 velikostech květináče. Hrubší substrát je vhodný pro přesazování těch dvou větších bez problémů, ovšem třeba na mini orchideji naprosto nevhodný. Tam je třeba rašeliník, jinak by přesazovaná květina vypadávala. Pro mě z toho vyplývá pravidlo, čím větší květina, tím snažší pěstování. Poslední dobou jsem se zaměřila právě na ty mini orchideje, těm věnuji jinou pozornost, než větším, byly to také chudinky z výprodejů za 40 korun. Zatím nekvetou, ale je vidět, že jsou živé a rostou jim jejich minilisty.
Z kytkami ze druhého malého květináče mám největší neúspěchy, porád to nemůžu doladit k všeobecné spokojenosti. Teď si objednám kokosové chipsy a to by bylo, aby nebylo. Já z nich ten květ vymámím. Květiny z květináčů velikosti 3 jsou nadějné a nekomplikující mi život. Kytky z největších květináčů nevlastním, ani nekupuju, nemám je kam dát.
Někdy phaly místo očekávaného květenství vyprodukují malou odnož, dceřinou kytičku, zvanou keiki. Já osobně za svůj největší pěstitelský úspěch považuju, že jedna moje chudinka výprodejová vyprodukovala keiki a potom zároveň kvetla jak z mateční kytky tak i z dceřiné. Zatím jsem keiki neoddělila a ani to nehodlám udělat, protože matka s dcerou si ohromně rozumí.Vždycky jsem zvědavá, když mám kytku, jejíž květ jsem neviděla, jak pokvete. Tahle mi udělala opravdovou radost, měla hotovou záplavu fialovobílých květů.
Učinila jsem však jeden poznatek, čím má phala temnější listy, tím je její květ tmavější.
Orchije co mám ponakupované v těch menších květináčích jsou pravděpodobně asi všechny bílé, ale jistě to nevím, protože mi dělají s kvetením veliké cavyky.. ale já jim ukážu, kdo je tady pánem…



Tak tohle jsou moje poznatky z pěstování phal. S jinými orchidejemi zatím zkušenost nemám, ale to hodlám změnit. Doufám, že za čas budu moci také napsat nějaký článek o jejich pěstování, i když už nikdy nebudou moje zkušenosti tak "množstevně podchycené", jelikož už prostě není místo.








Co mi ještě přineslo 21.století?
Dodatečně vkládám můj článek, publikovaný jako téma týdne na mém hlavním blogu.







Orchideje, záplavu orchidejí. Moji věrní čtenáři ví, že jsem se zbláznila do orchidejí a vášeň pro ně, mě naprosto neopouští, naopak je porád hlubší a hlubší. Krutomýval to dobře rozpoznal, a v jenom komentu poznamenal, že by chtěl být v příštím životě orchidej u valin, tento názor ale bleskurychle změnil, když jsem vyjevila pravdu, že moje morče Trumbelín chodí orchideje ožírat, naskytne-li se mu příležitost. Upřímně řečeno, nemohu to mít za zlé ani Krutomývalovi, že by nechtěl být okusován hlodavcem a nemohu to zazlívat ani Trumbelínovi, protože kterému morčeti se podaří stravovat se orchidejemi, že?

Moje sebevědomí v pěstování orchidejí díky pěstebnímu poměru 32 :4, což značí 32 přeživších ku 4 umořeným za 3 roky značně stouplo. A tak jsem se osmělila a zakoupila zcela mě nový, neznámý druh orchideje. Prostě jenom tak na blint, jsem si jí vybrala, abych tak řekla na xicht, tedy pardon na květ. Obchod o ní taky moc neprozradil, byla označena jako mix. Co to je mix? Ptala jsem se sebe zcela naivně.

Ještě, že existuje strejda Gogole. Tomu říkám vynález 21.století. V jeden moment nevím nic, zagoogluju a vím fffšecko. A tak jsem díky němu pochopila, že mix je hybrid a že jsem se stala majitelkou krásné hybridní orchideje Beallara Peggy Ruth, rodu Cambria, která dokonce nádherně voní. Odborné články jí označují jako středně náročnou na pěstování. No, mohla by přežít, když je v mé moci zajistit jí letnění, zálivku dešťovou vodou, jenom s teplotou bude krapet problém, protože by chtěla spíše chladnější prostředí, ale to já jí přes chronicky otevřenou ledničku opravdu nehodlám zajišťovat, ale jako člověk, tak ani orchidej nemůže mít všechno… a tak osmělena představou pozitivní orchidejové budoucnosti jsem si zakoupila další jinou, neznámou krásku. Tady už bylo googlování nějak náročnější, nicméně jsem jí podle všech dostupných informací definovala jako hybrid rodu Dendrobium. Zatím se kochám jejich krásnými květy a Trumbelín po nich mlsně pokukuje. Tahle mrška má také raději chladnější prostředí, a tak mě napadla svatokrádežná myšlenka, že bych využila další technologií 21.století a nechala si zasklít lodžii. Sice nevím, nakolik je to rentabilní v poměru ke dvěma orchidejím, ale jak se znám, ještě není všem nákupům konec.A představa zimní zahrady se mi líbí čím dál víc.

Směle tedy tuto mojí zbrusu novou a osvětovou myšlenku přednesu našemu óóópapá. Asi se mu to nebude líbit, protože na lodžii chodí kouřit, ale já budu fikaná. Mohla bych se poradit s Mengano, jak to nejlépe navléknout, protože ona se jednou zmínila, že když chce novou kuchyň, postará se o to, aby jejího Medvěda tato myšlenka jaksi samovolně napadla a dál už jenom povzbuzuje a chválí…

Tak tohle je moje nová neznámá pravděpobobně hybrid z rodu Dendrobium...


A tohle je druhá krasavice Beallara Peggy Ruth..



A tady jsou moje staré známé věrné krasotinky






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama